České hrady

14. února 2009 v 19:19 | Napsáno rukou Andie |  Zápisky ze života
aneb festival na Bezdězu...
Druhý srpnový den jsem strávila s kamarádkou na fesťáku nedaleko našich milých Doks. Konkrétně na loučce pod hradem Bezděz. Vstupenky jsme měly již zakoupené, tak jsme se vydali rovnou k bráně. Kámoška měla kabelku a v ruce pet-láhev s vodou, tak jí samozřejmě řekli, že smůla a tak jsme se šli nejdřív najíst do hospůdky u Vejra, kde jsem (skoro) zblajzla řížek s hranolkama. Jelikož bylo ještě poměrně brzy, sedli jsme si k rybníčku před hospůdkou a jen tak čučely do prázdna. Pak mě Evža napatlala nějakým "leskem" na rty a šlo se. Flašku jsme schovaly do lesa pod hromadu hnoje (kam jsme se ještě asi 3x přes den vrátily napít) a šlo se k bráně. Na ruku jsme každá vyfásli papírový náramek žluté barvy a vydaly se obhlédnout terén. Nějaká skupina sice už hrála, ale nic zajímavého. Areál byl poměrně veliký, dvě pódia, dvoje záchody, několik obchůdků s jídlem a pitím, dvě cisterny v pitnou vodou a ještě stánky s oblečením.
Celý den se skládal z přecházení od jednoho pódia k druhému, skákání do rytmu a všechny další blbiny, co se na fesťácích dělají. Samozřejmě jsem z toho byla nejdřív docela paf, protože to byla moje první akce tohoto rázu. Připadala jsem si jako debil - skákat a máchat rukou? Byla tam ale spousta lidí, kteří se tak chovali, tak jsem se přidala. Celý den nás doprovázel cigaretový dým a prázdné kelímky od piva. Tento nápoj totiž byl ke koupi na každém rohu a lidé jej kupovali třeba i po třech.
Asi v polovině dne se chylovalo k dešti a tak jsme se rozhodly zalést pod stan, altán nebo jak chcete u jedný prodejny s pivem. Rozložily jsme podloužku na sezení a uvelebily se s výhledem na Bezděz. Asi po dvou minutách se spustil tak prudký déšť, že lidé naskákali přesně tam co my, div nás neudupali. Kdo zůstal venku byl v cukuletu promočený na kůži. Liják přestal sotva po minutě a vysvitlo sluníčko. Jediný problém byl, že na zemi bylo morko a tak už jsme si nesedali ani na sedák, což mělo nejspíš za důsledek moje bolení nohou k večeru.
Skupiny, které hrály, např. Divokej Bill, Kryštof (místo Chinaski) se mi ohromě líbily - bylo fajn poslechnout si známé písničky na živo a zazpívat si přitom. Reproduktory byli tak nahlas, že to v každém z nás dunělo, ale to si člověk zvykne po chvíli. Naopak mě překvapili třeba Skyline nebo Sunflower Caravan (u nich jsem už bohužel docela usínala) protože to bylo pro mě objevení docela hezké hudby. Naopak Horkýže slíže mě poznamenali jen Silným refrénem a Monkey Business mě prostě po dvou písničkách donutili odejít. Byly tam také skupiny se sprostými texty až hamba, tak to jsem ignorantsky zásadně odcházela pryč.
Potkala jsem tam několik známých lidí s kterými jsem se pozdravila, nebo jsem jejich přítomnost jen zaregistrovala.
Někdy po osmé večerní jsme si s kamarádkou usmyslely, že si necháme udělat tetování Henou a vystály jsme tam snad 2 hodiny frontu. Ještě nám málem řekly, že můžem odejít, protože zavíraly v 10 hodin a utli to přesně za námi. Já mám tedy nad kotníkem ještěrku, jenže to není žádná sláva, protože to není skoro vidět. Hmmm
Už po tmě jsme se usadily u stánku s mandlemi, protože tam bylo světlo a blízko byl prodavač, tak nebyla možnost, že by nás někdo "prepadl", jenže jsme díky světlu byly výborně vidět. Přišli dva chlapíci, kluci nebo co to bylo a každý si sedl z jedné strany okolo nás a začli se ptát na hrozné hlouposti. Já jsem odmítla něco vůbec říkat, protože mi přišli divní a kámoška jim vykládala samé výmysli nebo prostě co jí napadlo. Nakonec díky bohu odešli - asi usoudili, že jsme nudné. Ještě že tak...
V jednu hodinu v noci jsme odcházely z koncertu celé zmožené, mě ukrutně bolely nohy a zavíraly se nám oči. Taťka pro nás přijel na parkoviště a odvezl nás k nám domů.

Neděle, 3. srpen 2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama