Je to jako zdi kolem celýho těla

14. února 2009 v 21:17 | Napsáno rukou Andie |  Mnohé myšlenky
Čím víc mluvím o lidech, tím míň jsem si jistá, jestli nejsem stejná jako oni. Občas mluvím o ujetém chování jiných, ale co když pak nevědomky třeba dělám totéž? Jsou to situace, kterých se bojím. Když chceme někoho posuzovat nebo rovnou odsuzovat musíme nejdřív mít jistotu, že sami takoví nejsme. Co když já jsem a nevím o tom? Dozvím se to? Třeba to jsou ty zdi. Vysoké pevné zdi, co stavím kolem sebe, abych...Abych co? Přežila? Proč tu jsou?Jsem pokrytecká a přetvářím se. Kdy mi někdo strhne konečně masku a uvidí, co jsem? Kdo jsem? Já nebo Andie? S maskou Já, bez ní Andie? Nehraju tuhle hru poctivě. Téměř bezkonfliktní člověk jdoucí zlatou střední cestou nejmenšího odporu. Kde je upřímnost? Kde jsou emoce? Ukryté. Tvář z kamene, srdce z papíru. Tak snadno zranitelná a přesto to s ní nezamává. To je úloha zdí kolem mě. Jsou jako štít bojovníka s rozdílem že já nejsem bojovník ale srab, páté kolo od vozu.
Jsem neuvěřitelně unavená, protože jsem celou noc nespala a ty dvě hodinky spánku od půl páté do půl sedmé toho na celé věci moc nemění. Nenávist zůstává nenávistí a láska láskou. Vidím všechno tak ostré a rozmazané zároveň. Jak moc dokážete svět prožívat očima druhého člověka? A proč láska končí vždy tragicky? Nebylo by lepší nemilovat? Nepůsobit bolest druhým? Působit jí jen sobě samotné zakázanými city.
Vážně mi neni dobře a plácam jako náměsíčník

Neděle, 21. prosinec 2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hypotéka Hypotéka | Web | 23. května 2012 v 8:32 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama