Neděle, 22. únor

22. února 2009 v 14:38 | Napsáno rukou Andie |  Zápisky ze života
Měla jsem toho tolik na srdci, co jsem vám chtěla vypovědět, ale z celé pouště mi v dlani utkvělo jediné zrnko písku. Být týden na horách je jako projít očistou. Myšlenky se mi srovnaly v hlavě, ledový vzduch je uzemnil a já se cítila jako vyleštěná stará mince. Věděla jsem, že všechny šrámy tu pořád jsou, ale jsem znovu plně použitelná. Vůně dřeva a kravínů člověku dá pocit, že jsou místa, kde je skutečná příroda. Uklidňoval mě pohled na zasněženou pláň, nadýchanou jako obláčky na nebi a třpytivou jakoby byla poseta tisícem drahokamů. Člověk by se tam cítil jako nejšťastnější stvoření na světě. Nevím proč, ale letos jsem se nad vším až moc rozplývala. Stačilo pohlédnout na sněhové čepičky na plaňkách dřevěného plotu a už jsem se usmívala. Stačilo projíždět po silnici údolím, kde hory obepínající všechno kolem jsou jako gigantičtí obři, jako mohutné zdi. V údolí se člověk cítí jako v náručí maminky - nejbezpečněji. Vzduch je navoněný náladou, že se tu nemůže nic stát, jakoby tu byl úkryt před všemi nástrahami světa...
V úterý sněžilo, bylo nevlídno. Ve středu večer, den poté, co jsme se ségrou postavily sněhuláka jsem vzala tužku a psala: Po bouři je vždy zas krásně...chce se mi brečet. Sněhulák, co jsme ho včera postavily nemá jedno oko. Upadlo mu. Je mi ho moc líto. Hloupost. Nejsem už zoufalá, jen nešťastná. Už jen nešťastná. Vždycky jsem měla bujné sny a o to víc se mi ráno nechce vstávat. Tolik si přeji, aby se můj vyfantazírovaný sen stal skutečností... Slzy se mi hrnou do očí jen co se podívám na toho chudáka sněhuláka. Hlas v hlavě mi šeptá "Slzy nejsou projevem slabosti, to si, Andie, pamatuj!", zní jako Ridana nebo Fate, někdo mi tu chybí, něčí slova. Chudák, je asi stejně nešťastný jako já. Obléknu se a půjdu mu to oko přidělat. Ať je alespoň někdo šťastný, když to jde. Kéž by mi taky někdo pomohl. Ale ono neni pomoci a já to vím...Oheň v krbu plápolá jako kdyby mě chtěl uchlácholit, zhipnotizovat, uklidnit.
Všechno už přešlo. Jsem zase normální. Připadám si jako vyléčená od velmi zákeřného jedu. Letošní prázdniny přišli vhod. Stejně jako déšt v období sucha nebo humanitární pomoc v období hladomoru. Jsem tu znovu s vámi, zdravá a plná energie. Přečetla jsem Pláč dětí a Portgalské sonety, tak jsem hned napsala novou básničku :)
V závějích už sníh se třpytí,
na tváři nás sluníčko
šimrá jako peříčko.
O závod nám čas tu letí,
snad jsou vinny hory kolem,
snad se spolčil zlý mráz s ledem?
Možná zdání klame děti
- já jsem přece jedním z nich,
když z kopce jedu na lyžích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ridana Ridana | Web | 22. února 2009 v 15:50 | Reagovat

Andie! Jsem ráda, že jsi zpátky, v pořádku a celá, i když nešťastná. Je dobře, že jsi "jen" zoufalá. Páni, dalo mi zabrat napsat tuhle větu. Protože pro mě je nešťastná snad ještě horší, než zoufalá. Ale tebe lečí čas a

za chvíli budeš v pořádku úplně.

Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si přečetla své jméno,

přezdívku, říkejme tomu jak chceme, protože ona ta přezdívka mé

jméno obsahuje, v tvém článku.

Tahle změna, z blogspotu na blog, mě překvapila. Já nevím,

věděla jsem snad na 99% že se přestěhuješ.

Ale blog.cz jsem nečekala, vlastně proti němu moc nemám,

zlepšil se, což je dobře. Ale prostě jsi mě překvapila:)

Líbí se mi tu. Jenže mě by se líbilo snad i na estrankach.cz,

kdybys je vedla ty:D Nebo na Alíkovi??? :D Já nevím, prostě

je mi celkem jedno, kde se nacházíš, hlavně že se nacházíš :)

2 Ridana Ridana | Web | 22. února 2009 v 15:51 | Reagovat

Básnička krásná, optimistická, po dlouhé době:)

3 Ollinka Ollinka | Web | 22. února 2009 v 18:43 | Reagovat

jéé, Andie, jsem hrozně moc  ráda, že ses nám vrátila.. a jsem o to radši, že ses vrátila, jak sama píšeš, s čistou hlavou a myšlenkama.. jo, prázdniny byly super.. taky jsem je většinu času trávila na horach.. ať už s lyžema, prknem nebo třeba jen s kámoškama na bobech xD .. bylo to skvělý ♥ jen zítra do školy se mi vůbec nechce.. x(

.. jinak že se vrátíš na blog.cz jsem moc nečekala, ale každopádně jsem mile překvapená x) blog.cz sice občas blbne, ale mam to tu ráda.. a o to víc, když seš tu s náma i ty =*

4 Ollinka Ollinka | Web | 22. února 2009 v 20:51 | Reagovat

no, já se v buse za těch 10 minut toho moc nenaučim xD bohužel

5 Charlotta Charlotta | Web | 22. února 2009 v 21:33 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpátky. Nevím jestli o něco šťastnější, ale pevně věřím, že ano. A jsem za to moc ráda..opravdu.

Strašně Ti závidím to vyčištění hlavy. Já to nikdy nedokážu. Je to pro mě naprosto nemožný a neuskutečnitelný, nevím proč. Vím, že jako malá jsem si přála, že až jednou budu dospělačka (což pro mě bylo asi od 12 let xD)..Tak, že jednou pojedu někam na hory, a všem okolo řeknu ať mě nachají být..protože si chci pročistit hlavu. Zní to hloupě viď?! Jo, já vím..vlastně nevím proč Ti to tu píšu. Snad nějaká snaha Tě uchlácholit, i když vím, že je naprosto zbytečná...ale co.

Tak hodně štětsí..a věř, že čas to zahojí!:)

6 Fate Fate | Web | 23. února 2009 v 10:35 | Reagovat

ááá, chvilku jsem tu nebyla a ty si se mezitím vrátila na blog :) paráda :) jinak je pěkné jak si to vymyslela...s tím vstupte :) to je moc hezkéé a nebuď už smutná...

7 kris kris | Web | 23. února 2009 v 17:40 | Reagovat

vidim ze si sa vratila na blog.cz:-) vitaj sp5! :-) snehuliaka mi je luto, ale mozes prist sem do bratislavi a psravit si noveho. naposledy bolo tolko snehu aj v meste ked som bola mala a otec nas tahal na sankach:-) to bolo tak 7-8rokov dozadu.. je to krasne:-)

8 Hypotéka Hypotéka | Web | 23. května 2012 v 8:24 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama