Neděle, 8. únor 2009

14. února 2009 v 21:40 | Napsáno rukou Andie |  Zápisky ze života
Bála jsem se sem vrátit. Všechno to tu ve mě vyvolává ty staré pocity. Staré nejsou a přeci jsou. Alespoň už to všechno cítím jinak. Tak nějak zpovzdálí, nebo jako z nebeských výšin. Připadá mi, že už je to dlouho, ale není. Datum nelže. To je zas jenom nedokonalé lidské relativní vnímání času. Jednu věc ale vím jistě - konec není dnes a nebyl ani v pátek. Konec bude teprve až jeden z nás odejde. Budoucnost je nejistá a nevyzpytatelná. Třeba se nic nezmění za týden, za měsíc ani za dva, ale proč zahodit všechno a nenechat si nic? Ani malou naději jako vzpomínku? Jako pecičku od jablka, ze které jednou vyroste nový strom? Vždyť i něco tak prostého a jednoduchého jako "Dočkej času jako husa klasu" nebo "Kdo si počká, ten se dočká" má něco do sebe. Člověk se musí naučit neukvapenosti, kterou já sama neovládám. Děkuju za všechna slova útěchy, kterými jste mne zahrnuly...

Znáte někdo Freddi Fish? :D Nejoblíbenější hra mého dětství, škoda, že jí nikde nemůžu sehnat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama