Nosila jsem copánky

14. února 2009 v 20:53 | Napsáno rukou Andie |  Mnohé myšlenky
Znáte ten příjemný pocit, když vám někdo cizí češe vlasy? Když jsem byla malá, mamka mi česala vlasy každý den, tak mi to přišlo normální. Jednou jsem jela k babičce a ještě jsem byla malá na to upravit se sama, tak se babička rozhodla, že mi pomůže.
To vám byl zážitek. Od mamky to vždycky tahalo, a babička se tak snažila, aby mi nevytrhla ani vlásek. Potom mi zapletla copánky, které sice nebyli tak hezké, jak je uměla mamka, ale bylo to uklidňující nechat se od ní učesat.
Stejně tak mi mamka dneska udělala culík. Z ničeho nic se nabídla jestli nechci učesat. Vůbec nechápu, co jí to chytlo, ale jak už mě dlouho nečesala, tak jsem si připadala jako tenkrát u babičky. Myslím, že já sama si umím udělat hezčí culík, ale od mamky to bylo lepší...
Přijde mi, že se od rodiny rychle oddaluji. Kdy naposledy jsem objala mamku? Kdy naposledy jsem si k ní šla pro radu? To si raději skočím na internet, nebo hledám v knížkách. Připadám si samostatnější, ale je to lepší? Když jsem byla malá, chodila jsem s mamkou za ruku do školky. Každý den jdu z autobusu domů kolem té školky, kolem toho okna, u kterého jsem vždy stála a se slzami v očích mamce mávala a s nadějí, že pro mě zase přijde a odvede mě domů.
Kde jsou ty časy? Je to tak dávno a přeci si to pamatuji přesně. Zvláštní jak některé vzpomínky zešednou a jiné zůstanou barevné.

Neděle, 5. říjen 2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hypotéka Hypotéka | Web | 23. května 2012 v 8:38 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama