Obyčejné úterní ráno

14. února 2009 v 21:12 | Napsáno rukou Andie |  Zápisky ze života
Už večer mi bylo nesnesitelně úzko. Věděla jsem, že neusnu. Snad do půl dvanácté jsem jen ležela a zírala do stropu. Písničky, které mě obvykle dokonale ukolébají k spánku nezabraly. Věděla jsem, že tahle noc bude těžká. Ráno ve čtyři, pokud to tak lze nazvat ránem, když venku je ještě tma, jsem se probudila z neklidného mělkého spánku. Opět jsem zírala do stropu. Celé město zahaleno tichem, všichni asi spali, jen já s otevřenýma očima dokořán civěla nahoru.
Konečně jsem začínala usínat. V pokoji zima ale v posteli jakžtakž teplo. Kolem šesté jsem už znovu "spala". Zapípali hodinky. Moje digitální hodinky, které nosím na ruce i na spaní křičeli jako o život, abych se vzbudila. Neochotně jsem se probrala z polospánku a jediné, na co jsem se hned po ránu zmohla, bylo smířlivé zamumlání do tmy:"ach jo, zasranej život".
Ke snídani jsem neměla chuť na cornflaky s jogurtem, ale dala jsem si piškoty s jogurtem. Najednou jsem si vzpomněla na loňský rok, kdy jsem pobývala v nemocnici. Každý večer jako včerejší. Člověk nikdy strachy nevěděl, zda ho druhý den nedrapnou za ruku a neodvedou na nějaké nepříjemné a stresující vyšetření. Ráno v půl šesté budíček na teploměr a tlak, pak ten polospánek pod teplou peřinou, a okolní vzduch tak studený. V osm hodin s námi sestra zatřásla, abychom se probrali i z toho nejmizernějšího polospánku a hurá na snídani. Každý na sobě vytahané pyžamo, a my - co byli na dietě jogurt s piškoty a to jen když se kuchařky smilovali.
Cestou autobusem jsem zjistila, že se mi celá biologie vykouřila z hlavy. Strávila jsem na tom nechutné 3 hodiny sebenucení, sebepřesvědčování, abych ráno neuměla vůbec nic...jak smutné. Chlapík, co seděl vedle mě, který nejspíš jel domů z noční šichty, se na mě v zatáčkách mačkal, hlava mu padala spánkem a ve finále začal chrápat. Do toho všeho ještě přistoupila jedna holka, která zase vyprávěla o svých zážitcích s klukama, neustále se dívala do zrcátka, jestli nemá jeden vlas náhodou jinde než má být. Chechtala se věcem, které nebyli ani za mák vtipné a přiváděla mě do nervové krize.

Úterý, 18. listopad 2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hypotéka Hypotéka | Web | 23. května 2012 v 8:35 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama