Podlehneme?

14. února 2009 v 21:16 | Napsáno rukou Andie |  Mnohé myšlenky
Na světě je spousta písniček, melodií, zpěváků a kapel. Opět cítím, jak jsem byla hloupá. Vždyť už jsem to psala. Věděla jsem, že zas jednou řeknu, jak hloupé bylo moje počínání. Co lidé vidí na punku? Vždyť ten je mrtvý. A punk rock? Ten má s Punkem stejné jen to slovo. Komu se líbí Enrique? Simple Plan? Rihana? Robbie Williams? Vždyť jsou všichni komerční. Nejde jim o nic víc než o peníze. O hip hopu raději ani nemluvím, to pro mě totiž není ani hudba. Je to možná hnus, ale vážně těmi všemi opovrhuji. Proč je na světě tolik stejný hudby? Proč?Kelly Family... Kdo je nezná? Skupina nebo vlastně rodina, všichni dlouhovlasí, oděni v obyčejné cáraté oblečení, s hlavami v oblacích. Možná, že nemají dokonalý hlas, ale texty tolik procítěné. Kam se hrabe můj Gothic metal? Vždyť ti si také jen hrají. Všichni hrajeme hru. Jen Kelly Family nehrají. Oni jsou opravdoví. Nebo spíš byli. Kde jsou ty časy, kdy na koncerty jezdili v dvoupatrovém autobusu? Proč se Paddy nechal ostříhat? Paddy, můj milovaný už od dětství. To on byl ten můj princ, když jsem si hrála s plyšáky na princeznu na bále, za zpěvu Kelly Family. Neznala jsem ho. Pouze maličký obrázek na obalu kazety a jeho hlas. Vždyť jsem ani nerozuměla co zpívají. A přesto jsem u některých písniček dokázala v pěti letech brečet. Jen malé děti dokáží rozeznat takové věci. Nejsou ještě vůbec ovlivněné ostatními, nemusí se stydět za to, co se jim líbí. Nemusí poslouchat to, co je v módě. Můžou mít svoje oblíbené tričko, když si jdou na písek hrát.
Skutečně mě nevýslovně zklamalo, když jsem zjistila, že se můj Paddy nechal ostříhat. Ve svých třiceti letech tedy podlehl ostatnímu světu. A tak se z něj stal stejný člověk, jako každý jiný. Už není vyjímečný. Už nemá dlouhé vlasy, už nemá procítěné písničky za doprovodu své rodiny a té staré hudby kytary. Co to s ním udělali? Nenávidím je. Proč chcete být všichni stejní? Proč? To se tak stydíte za svoje touhy? Stydíte se? Stydím se i já? Vždyť, když jsem byla malá, Kelly Family byla jediná kazeta, kterou jsem měla opravdu ráda, a když se mi vymotala páska, probrečela jsem celé tři dny, než mi jí mamka narovnala žehličkou a namotala zpátky.
Zjistila jsem, že si všechny písničky z té kazety pamatuji. Všechny. Navíc jednu z nich jsem poslouchala ve chvíli, kdy mi táta řekl, že jedeme za mamkou do porodnice, protože se právě narodila ségra. "An Angel". Ano to byla ona. Nebo když jsme na tanečních tančili valčík. Co to bylo za známou písničku? Co? Samozřejmě Kelly Family. Mě to vůbec nedošlo až dneska. Bylo to, jako když se uprostřed noci vzbudíte s naprosto čistou hlavou a civíte do tmy. Bylo to, jak kdybych přišla na nějakou strašně tajnou záhadu světa, ač se mi motala pod nosem dost dlouho. Nyní se cítím, jako bych celou tu věčnost, od doby, kdy jsem je přestala poslouchat, vlastně prospala. Nežila jsem. Je to změť divných vzpomínek. Nedokážu si vybavit nic zřetelně.
Miluji Paddyho! A Kelly Family!! Není to ale jako hysterický záchvat fanynek na koncertě. Jsem prostě hrdá na ně. Na jejich písničky, které byli. Nová alba se mi nelíbí. I oni podlehli. Ale jejich staré písničky tu budou pořád. Neumřou dokud je bude někdo poslouchat a já věřím, že tu budou ještě hodně dlouho. Opravdu to, že se změnili mě udeřilo jako blesk z čistého nebe. Ale jsem šťastná za jejich minulost. Znamenají pro mě tolik, že to ani nedokážu vyjádřit, bohužel.

Sobota, 13. prosinec 2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hypotéka Hypotéka | Web | 23. května 2012 v 8:34 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama