Přátelé

14. února 2009 v 21:10 | Napsáno rukou Andie |  Zápisky ze života
Stála v temné chodbě a viděla je. Svého nejlepšího kamaráda a Spolužačku (dále jen S.). Líbali se, objímali a Ona jen stála. Neschopna vykřiknout, neschopna pohnout se. Bylo jí jasné, že přátelství je pryč. Už na ní nebude mít čas. Už po ní ani pes neštěkne. Zaslzenýma očima pozorovala ty dva uvědomujíc si, že každým polibkem, každým dotekem ztrácí svého přítele.V tom se od sebe odtrhly a On se jí podíval do očí. Ona je sklopila a jen se usmála. "Snad ti nevadí, když budu s S. něco mít" Prohodí on a Ona zatřese hlavou, slza ukápne na zem. Jejich pohledy se střetnou. V její tváři se mísí pocit chladnokrevného podrazu a sebeobětování. "Však já vám to přeju" Usměje se Ona, černé oční linky má však rozmáčené. Bodne jí u srdce když se otočí na podpatku a odpluje jako duch. Cítí se lehká. Jakoby za sebou něco nechala. Nebo spíš někoho.
Další den jí zradí Kamarádka (dále jen K.). Nemá na ní čas, nechce se jí s ní jít ven, nebaví jí jejich rozhovory. Po několikaletém přátelství je veta. O týden později Ona zjistí, že K. se seznámila s M. a jí odkopla jako zašedlou fotografii, jako vyfouklý míč. Láska má před přátelstvím přeci přednost. Ona se tedy klidí do pozadí. Srdce její krvácí, zjizvené je hlubokými šrámy. Zrady od nejbližších mrzí nejvíc ze všeho. Přesto nesmí skonat. Musí stát pevně na nohou a musí tu být, aby pomohla až jednou oba přátelé přijdou se zraněným srdcem. Kdo je podrží? Kdo je vyléčí slovy hodnými přátelství? Musí setrvat.
Za půl roku stojí znovu v temné chodbě. S. na něj křičí. Zdá se že On brečí. Má slzy v očích, jako tenkrát Ona. V jeho tváři chladnokrevné zklamání. S. se otočí na podpatku a odkráčí pryč. Ona se ujme iniciativy a začne ho utěšovat. Nechce, aby se cítil jako Ona tenkrát. On začíná chápat, jak byl hloupý. Začíná chápat, proč Ona to všechno udělala. Chápe, jak se cítila. Cítí se ještě zahambeněji.
O týden později je i K. zrazena. Ona se jí opět ujímá, utěšuje. K: "Cítím se tak zrazená", Ona: "Já se taky cítila, to přejde, uvidíš." a usměje se na K. a ta pochopí, že kvůli hlupákovi jako M. zranila jí. Pochopí, že nic není trvalejšího a nesmrtelnějšího než pravé přátelství.
Ona ví, že udělala dobře, když vytrvala. Oběma odpustí. Odpouštět patří k lidským vlastnostem. Odpustí, ale nikdy nezapomene. Život bez přátel je jako cesta vyprahlou pouští, kde člověk zmírá žízní. Obětování sebe sama patří k životu. Obětovat vlastní štěstí, aby byli šťastní ostatní je velká věc. Zasluhují jí proto jen přátelé. Protože jak jinak se může člověk radovat než ze štěstí ostatních, i když jemu samému je k pláči?
Nepoužívejte slova "mám tě rád", kdy nejste schopni udělat pro druhé co Ona. Važte si přátel, protože oni pro vás byli a vždycky budou. A jí nikdo utěšovat nemusíte, protože Andie je statečná. Přátelé jí zradili, italka jí jako jediné nenapsala, biologii neumí a přesto se se slzami v očích dovede smát. Je asi superman. Závidím jí...
Doslov: Možná iluze a fantazie, možná můj život a jeho nástrahy. Berte to jako příběh s ponaučením, který se brzy stane skutečností. Už to začalo...

Pondělí, 17. listopad 2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama