Sobota, 25. duben 09 (zatím)

25. dubna 2009 v 23:04 | Napsáno rukou Andie |  Zápisky ze života
To jsem zase měla náladu pod psa. Akorát zralá položit si hlavu na parapet a koukat z okna. A nejhorší na tom je, že vůbec nevím proč jsem pořád taková zvadlá. Z knížky jsem si přečetla dvě stránky a šla jsem zase pokračovat v nic nedělání. K večeru mamka přišla do pokoje a řekla mi, že mi to tu smrdí těma tyčinkama. Prej jako táborák. A že mi bude všechno smrdět. Tak jsem jí odbyla tím, že je mi to jedno, protože mi to voní a ať zas teda odejde, jestli jí to tak vadí.
Pak jsme jeli na nákupy. Ségra si vzpomněla, že nutně chce koupit rybičky, když se psem neobstála. Není to fér. Ona si všechno vybrečí. Kolik já už času probrečela a prosmutnila nad tím, že mi naši nechtěli koupit psa ani jiné zvíře. Nakonec jsem se s tím smířila...Budiž, jeli jsme nakoupit rybičky. Nechtěla jsem jet. Nemám náladu něco dělat. Je divný, že odmítam jet na nákupy.
Fajn, koupili jsme tři rybičky - Pepu, Karla a Lídu. Ty jména jsem jim dala já. Nic originálního, ale mě to bylo docela jedno. Ono je mi všechno docela volný. Taky jsem si koupila růžovou mikinku (ani nevim, co mě to popadlo, když jsem se proti růžový celý roky stavěla, že mi ve skříni zbylo jenom jedno tričko) s nápisem Kiss me, cause I'm cute a obrázek roztomilého pejska. Vlastně ani nechápu, proč jsem si tu mikinu koupila. Proč růžovou. Proč s tim nápisem. Asi mi to udělalo radost. Nicméně, ještě jsem si řekla, že si koupím šaty místo kalhot, abych nosila víc sukně, když už jsem holka tak ať pořádně ne?
V autě cestou zpátky jsem s našima probírala čarodějnice. Nechápu co si to zase vzali do hlavy. Že mě tam nepustí? Paráda. Mám zase skejsnout doma? Fajn. Když jsem řekla že tam pude ten ten a ten a kamarádka s přítelem tak mi mamka řekla ať si taky někoho najdu a jdu s ním, načež táta dostal záchvat jakýho přítele... BOŽE!! Zas mě štve, že nejsem věřící a že mi žádnej Ježíš nepomůže. Tak si najdi přítele. A mam si ho asi vyfantazírovat a potom kouzelnou tužkou namalovat do vzduchu? A potom ho zase vygumovat až táta půjde okolo? Nebo jak si to všichni představujete sakra? Ani si nedovedete představit, jak mi všichni kolem lezou na nervy. Je to tak nechutný, že jsem tak náladová, tak schlíplá, tak neenergická, tak nešťastná! Potřebovala bych polít kýblem s ledovou vodou, abych se probrala a začla se chovat trochu...trochu...nevím jak. Ale jinak.
Jak dlouho ještě?? Jak dlouho ještě budu usychat jako umírající strom na nejvyšší skále? Jak dlouho se bude ještě vítr opírat do každé větévky? Jak dlouho potrvá než přijde poutník, který se sehne a pokropí kořeny pár kapkami vody? Jak dlouho bude ještě trvat než budu schopna napsat další báseň? Vždyť už není ani slov, které by dokázali vyjadřovat něco tak hluboko uvnitř mě. Všechno mi připadá tak strašně obyčejné, nudné, povrchní, nic nestojí za můj zájem, jsem nad vším tolik povznesena, že mi připadá každá věc trapná. A nebo jsou všechny věci povzneseny nade mnou a mě vadí, že je nemůžu mít. Rozčiluje mě, že jsem zas zmatená a píšu tak, jak cítím, jestli cítím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ridana Ridana | 26. dubna 2009 v 13:39 | Reagovat

Na tohle by ti většina mých spolužaček řekla, že na tvou rodinu jednoduše přišlo jaro. Mně to ale nepřijde jako postačující vysvětlení. Co tě na tom jako má uklidnit? Že je ta urýpaná, někdy špatná nálada za chvíli přejde?  To ti může být jedno, ty potřebuješ, aby byl klid teď a ne až za několik měsíců.
Najít si přítele. Kluka. Copak je to tak snadné? Všichni si to předstvují jak Hurvínek válku.
Andie, přenes se přes tu náladu. Snař se vnímat ty barvy kolem. Nejsi pes, abys viděla černobíle. Vždyť všude je tolik krásných věcí. Jen se koukni nahoru, až půjdeš domů nějakým parkem. Tolik krásných, zelených strumů nad tebou... Ty stromy měli špatnou náladu přes zimu, na podzim, kdy je opustily jejich listy, jejich kamrádi a teď je mají nazpět. Všechno se jednou vrátí. Všechno jenou zase bude dobré, Andie, barevné:)

2 Fate Fate | Web | 26. dubna 2009 v 18:19 | Reagovat

to nikdo neví...nikdo ti neřekne, jak dlouho se ještě budeš trápit, ale řeknu ti to upřímně. Nevím jak u tebe, třeba tě z toho vytáhne kamarádka, kluk, nebo třeba stačí jen veselé počasí a veselé rybičky. Ale mě, mě z téhle nálady nikdo a nic nepomůže. Vždycky jsem se spoléhala jen sama na sebe a tak to dělám pořád. Když chci brečet, brečím. Žádné utěšování, je to zbytečné. Já se ze všeho vždycky vyhrabala sama a tak to zvládnu. Zvládnu...zvládnu??

3 Reia Reia | Web | 27. dubna 2009 v 21:07 | Reagovat

Mě zase máma věčně shazuje.. neustále se mi snaží vsugerovat do hlavy jak jsem k ničemu, že nic nedokážu, že si v životě nenajdu kluka.. Co ti k tomu mám říct.. Život není lehkej a nikdy nebude, tak už to prostě je, ale jsou lepší a horší časy. Musíme doufat, že ty lepší přijdou už brzo..

4 Radek Radek | E-mail | Web | 3. května 2009 v 11:13 | Reagovat

Nevím, co na to napsat, stejně ti to nepomůže. Já bych se jel projet na kole k Mácháči a řek bych si, že ty mouchy lapený do rosnatek se maj hůř...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama