Středa, 8. duben 09

8. dubna 2009 v 21:37 | Napsáno rukou Andie |  Zápisky ze života
Co dodat...Nic. Nelze. Nejsem naštvaná. Smutná taky ne. Bezradná, možná. Rozladěná? Už to bylo horší. Stejně jsem dlouho v noci nespala. Ve čtyři jsem naposled koukala na hodinky. Ale což, tohle nikomu vyprávět nebudu. I když uvnitř mě pořád někdo pláče, venku už jsou všichni připraveni odhodit masku a nasadit jinou, novou, barevnou, energickou a zábavnou. Teda doufám...
Zase mě včera chytnul záchvat přemýšlení a zoufale jsem se snažila zjistit jak být dobrým člověkem. Jak být dobrým člověkem? A našla jsem jen prázdné odpovědi beze slov, nespočet dalších otázek. Nejhorší je ta jedna. Proč být dobrým člověkem když nás tu stejně nepotká nic zázračného, co bychomste si zasloužili svým dobrem. I sviním se vede dobře. No, jak jsem se od jednoho někoho dozvěděla, moc hloubám nad světem a zapomínám žít. Trochu mě to zamrzelo ale co nadělám, že? Prostě nejsem ledajaká fiflena abych si užívala život na diskotékách vocucáváním s cizejma klukama. Abych lítala do obchodu jestli náhodou nemají slevu na tričko nebo jestli nepřivezli moje číslo dvaceticentimetrových podpatkových bot. Prostě mám jiný život. Víte ono jedno k druhému. Neznám zas tolik lidí na to, abych si jentak chodila po městě a náhodou narazila na někoho ke komu se na zbytek odpoledne přidám, protože bych si měla užívat život dokud jsem mladá. Sama to cítím, že mi léta trošku odcházejí, přeci jen sedmnáctka na krku, přede mnou nic, za mnou nic, vedle mě nic, nebo nikdo? Však víte, jak si všechno beru, jak špatně udržuju svoje názory a stačí maličký vánek a domeček z karet je tentam. Musím si to zakázat...
Jeden rozhovor zabil všechny plané naděje. Jako když pavoučkovi vyvražíte všechny vajíčka a on se dívá jak jeho budoucí potomci, kteří mu budou dávat sílu žít jsou rozdrceni lidskou pěstí. Všichni ti malincí pavoučci umřeli uvnitř mě. Zahynuly. A já to tak chtěla. Řekla jsem si o to. Protože jinak bych se potápěla. Pořád. Hloubš a hloubš. Vlastně se stále potápím, ale konec záchvatů histerie že ano.
Včera jsem se půl dne dívala na mumínky. Kdo je má rád ruce nahoru a.... Jáááá. Nuže, nejlepší je Šňupálek samozřejmě, ten je nad věcí, není jako malej truhla mumínek a je tak milej a achjo, chci bejt jako on, za prvné - naučím se hrát na harmoniku. A to beze srandy. Už jsem poslala taťku do hudebního obchodu (pokud tedy nezapomněl že sem mu to říkala) protože sama jsem nemocná, tak už se asi nikde nestavím a kdybych to odložila, tak už se k tomu nevrátím. Ano ano, to jsou problémy sangviniků - u ničeho nevydrží. Prvotní nadchnutí opadá po pár hodinách možná dnech a potom... konec jak jinak. Všechno už mám tedy nastudované a až se něco naučím, tak vám to sem na ukázku pustím ať se můžeme od srdce zasmát jak Andie v záchvatu bláznovství hrála na foukací harmoniku. Pamatuju, jak to dopadlo, když jsem chtěla umět hrát na kytaru... plánů milion, ale skutečnost... tak nějak to nevyšlo. Ale tohle bude jiné. Přece nezahodím hned první kok jak se stát Šňupálkem?!
Nakonec jsem dneska protrpěla třetí (? už to ani nepočítám) záchvat - měnila jsem design blogu. Nakonec jsem zkončila u žebříku do nebe, kam jsem chtěla už dávno vylést, ale kdo mi zaručí, že tam to bude lepší? A navíc, kdo by tam šel se mnou? Kdo by tam šel se mnou snít? Pochybuju že by takový někdo vůbec byl. Třeba je to moc moc daleko... Moc daleko pro malou Andie. Raději by měla psát básničky, udělat z nich lodičky a pouštět je po proudu potůčku do světa a čekat, až se najde někdo, kdo je přinese zpátky se slovy konečně jsem našel majitele. No né, že by zase bludy a denní snění? Kolikrát už nepoznávám, jestli jsem za hranicí nebo ne. Je to kvůli tomu, že ležím tři dny v posteli a jsem nemocná? Že jsem v noci ani nespala dá se říct? Mám takovou chuť psát nejdelší článek na světě, jenže by ho nikdo nečetl. Však by to třeba bylo dobře. Protože se začínám cítit maličko schizofrenicky (to by mě zajímalo jak jsem na to přišla?)
Už aby přijely italky, už aby byly čarodejnice, už aby se zastavil čas a mě nikdy nebylo sedmnáct. Už abych se šla vysprchovat. Už abych konečně napsala konec skřítci a dala vám dobrou noc. I těm, kteří se rozhodli mě opustit. Zdá se, že seznam přátelé písaři brzy bude pozměněn na přítel písař, kde bude mít Ridana čestné místo. Je to občas se mnou život. Vážně se jim nedivím, že raději odešli. Však jim to nezazlívám... Tears in Heaven
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MeLLy MeLLy | Web | 8. dubna 2009 v 22:41 | Reagovat

Taky neumím prostě jen tak si užívat života (na diskotékáchú.. asi by mě to ani nebavilo..

Mumínky jsem už dlooouho neviděla, ale vzpomínám si na ty doby, kdy jsem je měla strašně ráda :D:)

Přeji ti, ať se brzy uzdravíš :)

2 Estelle De Toffi Estelle De Toffi | Web | 9. dubna 2009 v 18:18 | Reagovat

Líbí se mi, že jsi tím, kým jsi. Že nechodíš vymetat diskotéky, obchody, že nejsi fiflena. Jsi vážně jedna z mála, tak buď ráda.
Věkově jsem trochu mimo, ale Mumínky mám ráda a pokud je náhodou v televizi objevím, podívám se na ně. Proč by pohádky měly záviset na věku?
Design blogu je zvláštní (v dobrém smyslu), jen jedna věc, na kterou nejsem zvyklá, je úzká stránka.
Přeju ti brzké uzdravení.

3 Ridana Ridana | Web | 9. dubna 2009 v 20:41 | Reagovat

Chápu to dobře, že si myslíš, že neodejdu?
Ne, nemám to v plánu, alespoň prozatím. A i kdybych chtěla, tak bych bez blogu nevydržela dlouho a ty bys o novém věděla v pvních pěti sekundách:) Desing je nádherný, jako každý tvůj. Ale jediné co mi vadí je to malé okýnko pro komentář, protože po pěti slovech nevidím, co píšu :D. Ten žebřík je úžasný. Jestli nenajdeš spolucestujícího do nebe, hlásím se dobrovolně.
Žít život, jako ho žiješ ty, co je na tom špatného? Akorát si myslím, že zrovna ty se nemusíš zabývat tím, jak být dobrým člověkem, protože lepšího člověka, hodnějšího a laskavějšího než jseš ty asi těžko někdo najde:)
Takže se toho, co ti tady říkám drže a přemýšlej nad čím chceš, hlavně ne nad tím, jak být dobrým člověk. Andie, ty jsi dobrý člověk :)

4 Alenka z říše divů Alenka z říše divů | Web | 9. dubna 2009 v 20:49 | Reagovat

Ahojky, krásný blog.. jsem ráda, za tvůj názor. Já ani přesně nevím přesně co napsat. Moc děkuju za tvoje komentáře. Ukázalo mi to, že někdy ta má práce na blogu není zbytečná, i když by měl být hlavně pro mě, potěší, když to ocení i někdo jiný. A taky jsem ráda, že jsi výjmka a nepíšeš mi o soutěži jako všichni ostatní, co mi zaplacavaj blog reklamami. A ta pisnička ta z filmu tenkrat na západě.. je moc krásná, taky jí mám ráda..;)

5 Andie Andie | Web | 9. dubna 2009 v 22:59 | Reagovat

[3]: Děkuju ti za všechno...vážně moc děkuju :(

6 Andie Andie | Web | 9. dubna 2009 v 23:03 | Reagovat

Děkuju Ridano za všechny ty slova. za všechny od pradávna až doposud a i za všechny co kdy budou... Možná že se přeci jen někdo nade mnou smiloval a poslal mě správnou cestou až k tobě.

PS: stránku jsem rozšířila natolik nakolik bylo možné ji rozšířit z důvodů estetické vyrovnanosti vůči záhlaví. Snad to tak postačí.

7 Ridana Ridana | Web | 10. dubna 2009 v 9:01 | Reagovat

To jsi nemusela kvůli mně, přeci:) Já bych to přežila, to se bát nemusíš:) Ale hned se mi píše lépe:c)

8 Ridana Ridana | Web | 10. dubna 2009 v 9:01 | Reagovat

To jsi nemusela kvůli mně, přeci:) Já bych to přežila, to se bát nemusíš:) Ale hned se mi píše lépe:c)

9 Radek Radek | E-mail | Web | 12. dubna 2009 v 13:58 | Reagovat

Jestliže tě to přemýšlení o světě baví víc, než nakupování, než malování se, než balení kluků a trsání, pak se tomu nebraň. V životě jde o to, být šťastný, ne? Navíc se tím přemýšlením třeba dostaneš na další příčku vývoje, kde už tě to přemýšlění tolik bavit nebude a buděš žít jinak, možná tak, jak si teď představuješ. Kdo ví?

Taky sangvinik? Taky u ničeho nevyržíš? A taky máš doma nepoužívanou harmoniku? :-)

I když u mě to teda nespustili Mumínci, ale Yann Tiersen a Amélie z Montmartru.

Tvůj "styl psaní" (nenapadá mě, jak jinak to říct, i když spojení je to strašný) mi připomíná jednu velkou chladnou řeku v horkým, parným dnu, do který spadneš, užíváš si ten příjemnej chlad a ono tě to unáší dál a dál až ke konci, kde čeká políčko "komentář", do kterýho prostě musíš něco napsat. Máš dar!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama